Na jedno použití - Albusovo harašení

„Albusi!“
Mladík slezl z motorky a obrátil se ke své matce. Stála jen pár metrů za ním, ruce v bok a nebezpečně mávala vařečkou.
„Nooo?“ chlapec se ušklíbl.
„Měl si být doma v sedm! Víš, kolik je teď?“ zahulákala v počínajícím hysterickém záchvatu a prohlížela si svého syna, jestli snad nenajde ještě něco podezřelého, za co by mu mohla vynadat.
Mladík jen pokrčil rameny a šouravým krokem se ji pokusil nenápadně obejít. Cestou se zastavil před velkým zrcadlem, přimáčkl nos na sklo a zamračil se nad úrodou uhrů, která mu přes noc vyrašila.
„Posloucháš mě vůbec?“
Jen kývl, odvrátil oči od zrcadla a dal se kupředu, ve snaze rychle opustit místnost, kde se nachází jeho matka.
„Albusi!“ zavřeštěla rozběsněná žena a s funěním odpovídajícím postarší paní, se rozběhla k synovi, s tváři vztekem celou zrudlou.
„Je půl čtvrté ráno a ty si přijedeš na motorce, která určitě ani není tvoje, protože nevím, kde bychom na ní vzali!“ začala.
Albus se při jejích slovech samolibě pousmál a jedním okem pohlédl na svou motorku, která nebyla jeho ani v nejmenším. Za ty drobné, čemu jeho rodina říkala kapesné, si nemohl koupit ani ponožky. Celý život si na Vánoce přeje jen jednu drobnost-ponožky. A nikdy žádné nedostal.
Jak si tak ve svých myšlenkách pochvaloval novou motorku, matka ho už stačila doběhnout.
Funěla vzteky jako rozčilený býk a malá tlustá očka upírala na milovaného syna.
„Mimochodem, ráno přišla pošta,“ poznamenala jedovatě.
Albusovi, který ji doteď ani náznakem neposlouchal, se zatmělo před očima. Vybavila se mu krásná Pomona Prýtová a její sliby, že mu o prázdninách napíše každý den.
Při pomyšlení, že jeho matka četla její dopis, se mu udělalo lehce nevolno.
„A... a četla jsi to, mami?“ zaváhal.

Paní Brumbálová na něj vrhla vražený pohled.
„Albusi, byl to dopis z Bradavic!“ zhluboka se nadechla a založila si ruce na prsou.
„Mohl bys mi vysvětlit ty bouřlivé oslavy, které měli za následek několik úrazů a probudili samotného ředitele? Albo, učitelé si na tebe stěžují, prý jsi vulgární, drzý, nevychovaný, hlučný a nenapravitelný! Neděláš domácí úkoly! Nepřipravuješ se na výuku! Propadáš z přeměňování a lektvarů! Tvoje vzdělání jde prostě vniveč!
A to ani nemluvím...“
„Mami, půjdu spát,“ přerušil ji Albus a protočil oči v sloup.
„Omlouvám se, že jsem přišel ve čtyři ráno místo v sedm večer, máš pravdu, raději si půjdu lehnout.“
„Teď tady zůstaneš a já ti to dopovím! Je to jasné?“ zakřičela Albusova matka a opět se tvářila velmi nebezpečně.
Albus přešlápl, nakonec ale přeci jenom došel k názoru, že by raději neměl přilévat do ohně.
Odevzdaně kývl.
„Dobře,“ souhlasila skoro spokojeně paní Brumbálová a pokračovala ve svém monologu:
„To ani nemluvím o sexuálním harašení, jak tvé chování nazvala paní profesorka! Hochu, nemyslíš, že bys měl své hormony trochu zkrotit? Nemůžeme to donekonečna svádět na pubertu!“
Albus jen vyjeveně naslouchal. Sakra, jaký sexuální harašení? Pomyslel si namíchnutě. Prostě jsem jen paní učitelce na létání udělal pár návrhů... Ostatně, byla docela pěkná, zamyslel se a chvilku si s tou myšlenkou pohrával, hned ho však ze snění vytrhla matka:
„Také se v dopise zmiňují o kouření mudlovských výrobků a jejich prodej!“
Albus se rozesmál. Okamžitě se mu vybavil jeden z krásných letních dnů na školních pozemcích. Za týden měly začít prázdniny a všichni studenti se v hnihovně šprtaly aby si třeba alespoň o kousek vylepšili známky. Albus s kamarády ležel venku u jezera a pozoroval krásnou Pomonu.
Mezitím jeho kamarádi dostali báječný nápad, jak na dívky udělat dojem. Do bílých úzkých papírů zabalili obyčejnou trávu, kterou natrhaly u jezera. Potom celé hodiny vysedávali venku, kouřili marihuanu, všem kolemjdoucím nahlas nabízeli a cítili se jako správní frajeři někde na Jamajce.
Nejlepší bylo, že jim na to všichni skočili. Dokonce i učitelé, podle dopisu, který mu matka citovala.
Nicméně ta se netvářila tak vítězoslavně jako on, spíš jako zuřící býk v aréně, a Albus byl ten nejčervenější hadr široko daleko.

„Ha, ha, ha,“ řekla ironicky a ušklíbla se.
„Ale mami, mi nic...“ namítnul chlapec.
„Jasně, vy nic, vy muzikanti. Tak povídej, co jste kouřili?“
„Ale mami, byla to jen tráva...“